Převýšení :
Doba výstupu : 2 dny
Minimální vybavení : mačky, cepín, lano.
Výstup :
Údolím Val d'Anniviers stoupáme do malé vesničky Zinal. Těsně za ní
parkujeme zdarma na parkovišti, kterým končí silnice. Z parkoviště stoupáme po
turistické cestě na chatu Tracuit. Z parkoviště je
stezka celkem dobře značená (musíme si uvědomit, že prvorepublikánský
Klub českých turistů je v dokonalosti značení turistických cest nepřekonatelným
ideálem) v podstatě vede stále vzhůru cikcakovitě západním svahem údolí přímo
nad Zinalem. Trasa nás nenechá příliš vydechnout,
hned od parkoviště stoupá poměrně strmě až na chatu. Převýšení od parkoviště k
chatě činí
Výstup od chaty na vrchol trvá kolem 3 hodin, není tedy nutné
se ráno nějak obzvlášť trápit se vstáváním; odchod v 6 bohatě stačí. Od
chaty jdeme nejprve asi 15 minut po kamenech směrem k ledovci. První hodinu po
ledovci spíš traversujeme s malým stoupáním směrem k SZ okraji dlouhého
sněhového svahu vedoucího až k vrcholu. Zde přecházíme několik podivně
vypadajících míst, kde pod sněhem tušíme trhliny a jsme rádi, že jsme si vzali
lano, které nám jinak k ničemu není. Pak stoupáme po svahu o sklonu červené
sjezdovky až pod vrcholek. Posledních asi
parkoviště v Zinalu (
chata (
Nocleh : Nad chatou ve stanu nebo v chatě
Riziko : Kvůli několika trhlinám ve spodní části ledovce je asi potřeba lano.
Jak jsem tam šel já
Bishornu se říká "Quatre mille des dames" neboli čtyřtisícovka pro dámy. Je to narážka na relativní snadnost výstupu. Je fakt, že na Bishornu ruce potřebujeme jen k otevírání piva na chatě a podle průvodce jde o vůbec nejlehčí čtyřtisícovku. Neřekl bych, že je to úplně pravda: stejně technicky nenáročných hor je víc, např. Breithorn, Allalinhorn, Grand Paradiso nebo i Mont Blanc. Co se týče fyzické náročnosti výstupu, patří Bishorn naopak mezi opravdické velké alpské kopce, kde si výstup nemůžeme zkrátit žádnou lanovkou, a namožené stehenní svaly nám na tento výšlap nedají dlouho zapomenout.
Plánoval jsem nějaký výlet se
dvěma dámami, Ajkou a Káťou, a Bishorn
se hned nabízel jednak svojí přezdívkou, jednak tím, že jsem si chtěl
prohlédnout severní hranu sousedního Weisshornu, kudy
plánujeme sestup, až na Weisshorn jednou vylezem s kamarádem Liborem. Protože zmíněné dámy tráví
pracovní dobu v kanceláři, měl jsem trochu starosti, jestli
Výlet jsme zahájili stylově v jedné zinalské kavárně kafíčkem, ale pak už slasti nahradily strasti. Nutil jsme dámy k pomalé chůzi a častým zastávkám spojeným s pojídáním banánů, řízků, čokoládiček a medových medvídků, takže nám výstup trval sice trochu déle, ale zato jsme dorazili k chatě v jakžtakž ucházejícím fyzickém stavu a bez myšlenek na rozvod.
První metry nad Zinalem zdolány, výhodné parkoviště mimo snímek vlevo.
Výrazný vodopád cesta obchází zleva a moc se k němu bohužel nepřiblížíme. Vrcholek nad vodopádem se jmenuje Roc de la vache (Kraví skála) a je lahůdkovým místem pro rozhled po údolí Anniviers.
Z květné louky na nás najednou vykoukne himálajsky vyhlížející Weisshorn.
Kytiček uvidíme opravdu hodně.
Chata Tracuit je na vršku tohoto prahu, pozorný čtenář rozezná střechu a kadibudku.
Kousek před chatou už je vidět celý výstup. Bishorn je v podstatě sněhová boule na hřebeni, který se táhne z Weisshornu a nevypadá jako zrovna moc samostatná hora.
Do pohorek pouze s nalakovanými nehty!
Vlevo Bishorn, vpravo Weisshorn.
Vlevo Dent Blanche, vpravo Grand Cornier.
Večer a noc na chatě byla dost nepříjemná, lidí jak svinstva, večeře i snídaně se musely vydávat ve dvou turnusech a noc v přeplněné noclehárně raději nebudu popisovat. Na snídani jsme byli zapsaní do druhého sledu na 5.00, což nám vyhovovalo, protože jsme v rámci minimalizace zátěže vzali jen jednu čelovku. Vycházeli jsme před šestou v ranních červáncích. Nejdříve se šlape asi 10 minut po kamenech k ledovci a pak jsem vytáhl mačky a vysvětlil: "Zubatým dolů". Protože jsem velmi líný nosič, vzal jsem jen směšně krátký kousek lana a jediný cepín, na obranu proti yettimu a upřímným radičům. Když totiž vyjdete bez lana či cepínu, všichni sváteční chodci, kterých na Bishornu potkáte značné množství, vám určitě poradí, a myslí to upřímně. Rád bych věděl, kolikrát jsem už byl poučenej.
Noc ve
Sestup byl tak dlouhý, že i Káťa ztratila svůj úsměv. Výstup na Bishorn je možná příliš snadný, Bishorn ani není samostatná hora. Co se ovšem týká vrcholového rozhledu a potřebného fyzického výkonu, je to velice úctyhodná hora. Čtyřtisícovka pro dámy. Souhlasím, jen se ta dáma musí jmenovat Frištenská.
Krásným firnovým svahem stoupáme asi 2 hodiny.
Opalovačka v ranním sluníčku (cca 7.30).
Objednali jsme si dokonalé počasí.
Severní hrana Weisshornu nevypadá vůbec lehce.
Konec dálnice na Bishorn: závěrečná hranka.
Vzadu uprostřed Fletschhorn, vpravo Lagginhorn ...
... Dom a Taschhorn ...
... Monte Rosa, Liskamm ...
... Dent Blanche, zleva jde k vrcholu jižní hrana, kudy vede normálka, vpravo Grand Cornier ...
... Grand Combin, úplně vzadu Mont Blanc a Jorasses ...
... Bernské Alpy ...
Už nikdy nebudu zlobit!
Ve spodní části ledovce se občas urodí slušná trhlina.