Dents du Midi

Převýšení : asi 2200 m
Doba výstupu : 2 dny
Minimální vybavení : - (cepín ani mačky nejsou potřeba)
Nocleh : na chatě Susanfe (cca 2000m, od auta asi 3 hodiny), nebo u ní ve stanu

Dents du Midi z lyžařského střediska Portes du Soleil (foto Jáňa, díky)
 

Dents du Midi od Lac Leman (germánofilové toto jezero nazývají Ženevské). Foto Honza Kybic, díky
 

Výstup :
Dents du Midi je bezesporu jedna z nejkrásnějších alpských hor. Pohled na ni od Ženevského jezera je impozantní. Škoda že nemá o pár metrů víc. Výstup na ni je dlouhý s velkým převýšením, ale ne příliš náročný. Závěr výstupu vede jižními svahy, které v létě bývají úplně bez sněhu. Dents du Midi mají několik vrcholků, vystupuje se na ten nejvíce vpravo při pohledu ze Champery.
Autem projedeme Champery, parkuje se na velkém parkovišti Grand Paradise asi 2 km za centrem Champery (cca 1000 m nad mořem). Údajně se dá vyjet ještě o hodně výš, ale nevím přesně kudy. Po turistické cestě jdeme směrem na cabane Susanfe do výrazného sedla mezi Dents du Midi a Dents Blanches. Poslední úsek do sedla vede po skále nad vodopády (řetězy). Spíme na chatě. Od chaty pokračujeme po turistické cestě nahoru do sedla Col de Susanfe (2494 m). Zde odbočuje doleva chodníček vedoucí na vrchol. Chodníček není výrazný, dávejte pozor, abyste nezabloudili. Občas je cesta značená červenými fleky. Po chvíli již výstup vede skalnatými srázy a chodníček uhýbá za hranu doleva, pak je již vidět vrchol, na který se stoupá v pevné skále.
Z Col de Susanfe se nemusíte vracet stejnou cestou, lze pokračovat dolů k jezeru a chatě Salanfe a pak dále na silnici od Martigny (jak se ale dostanete zpátky k autu?).

parkoviště - chata 3h (turista)
chata - sedlo Susanfe 1h (cepr)
sedlo - vrchol 2-3h (turista)

Riziko : Celkem žádné, snad jen kdyby někdo zabloudil v závěru výstupu, který vede po prudších svazích s volnými kameny.

Jak jsem to šel já
1. pokus

O překlad názvu Dents du Midi vedu spor s Milanem Jiráskem. Já jsem celkem bez rozmyslu předpokládal, že jde o Prostřední Zuby, ovšem Milan tvrdí, že slovo Midi tady znamená "poledne" s významem "slunce" (slunce svítí nejvíc v poledne)a že volný překlad je tedy "Sluneční zuby". Musím se zeptat filozofické fakulty (ségra), co si o tom myslí, a dám vám vědět.
Ať se to jmenuje jak chce, hora je to nádherná. Chtěl jsem na ní vyjít dlouho a nadržený po zimě jsem tam zkusil vyjít nejprve někdy brzo na jaře. Vlakem jsem jel do Champery a se spacákem jsem šel vzhůru. Na skalách kolem vodopádu (tam, kde jsou na mapce dva vykřičníky) se držely zbytky sněhu a zakrývaly řetězy. I s mačkama jsem se cítil nejistě, ale nakonec jsem se vyškrábal nad vodopády. Spal jsem v opuštěné chatě Susanfe. Druhý den se zkazilo počasí a v mlze a mrholení, za častého hučení lavin z okolních skal, jsem šel rozmoklým hlubokým sněhem do sedla Susanfe, kde jsem našel červenou šipku směrem k vrcholu. Chvíli se mi dařilo sledovat chodník, ale ten mi pak zmizel pod sněhem a za čas jsem v houstnoucí mlze a sílícím dešti zjistil, že vůbec netuším, kde jsem, ale na chodníku určitě ne. Svah, na kterém jsem se pohyboval, byl částečně pod sněhem, částečně se sutí. Postupně se stával strmějším a když už byl sklon takový, že se uvolněné šutry nezastavovaly, ale uháněly dolů z kopce kamsi do mlhy, otočil jsem to. Z Col Susanfe jsem šel směrem na Cabane Salanfe, ale v dolině byla spousta sněhu a v mlze jsem si nebyl zcela jistý, zda jdu správným směrem (byl jsem tam poprvé). Najednou se mi probořila noha do nějaké dutiny ve sněhu a zapadl jsem tam až po zadek. Když jsem se po vzpamatování z úleku vyhrabal, zjistil jsem, že jsem šlápl přesně na místo, kde byl pod sněhem rozcestník, tedy třímetrová kovová tyč se šipkama! Lehl jsem si na břicho, strčil hlavu do díry a přečetl jsem si, kterým směrem je Cabane Salanfe. Nekecám, fakt to tak bylo! Zcela promočený jsem minul Cabane a pěšky pokračoval až na malé nádraží před Martigny u Rhony.

2. pokus
Protože poprvé jsem si docela skousnul v zimě a dešti, můj zápal pro Midi dost ochladl. Rozhodl jsem se jít na ně někdy koncem léta, ale když mi ráno zazvonil budík, zaklapl jsem ho a spal dál. Pak mě začalo hryzat svědomí a v deset jsem se rozhodl vyjet a zkusit vyjít co nejvýš. V jedenáct jsem vycházel z parkoviště a bez zastávky jsem vyšel až na vrchol. Posledních 200 metrů mi ovšem totálně došla energie a plazil jsem se stylem 10 kroků - 3 minuty pauza než se tuk naštípá na ATP - 10 kroků - atd. Od té doby vím, že víc jak 2000 výškových metrů za den je na mě moc.

 
 A ještě jedny Midi, tentokrat v zimě z Leysinu: