Grossglockner

jihozápadní hřeben – Štrůdlgrat, sestup normálkou, 3798 m, horolezec

Převýšení : cca 1900 m od auta, 1000 m z chaty Štrůdlhutte
Doba výstupu : 2 dny
Minimální vybavení : mačky, cepín, lano 30m, 3 smyčky, 5 expresek, přilba.

Výstup :
Štrůdlhrana je asi 500 m vysoký skalní hřeben vedoucí na vrchol od jihozápadu. Druhá polovina hřebenu je strmější, ale vzhledem k velkému množství jištění je za dobrých podmínek relativně snadná.

Autem do malého horského střediska Kals am Grossglockner, které je jižně od vrcholu. Z něj se držíme směrovek na Lucknerhaus, kde je velké parkoviště. Tato cesta dlouhá asi 7 km je zpoplatněná 9E. Na Lucknerhausu je velké parkoviště a krásný výhled na Glockner a obě cesty: Štrůdlgrat a východní hřeben (normálka). Z Lucknerhausu najdeme značený turistický chodník na Štrůdlhutte, kde se normálně nocuje, i když prvotřídní sportovci jsou schopni dát celý výstup z parkoviště za den. Od chaty nejdříve přímo nahoru po kamenitém chodníčku, pak po ledovci až ke Štrůdlgratu. Cesta je hodně lezená, obvyklá trasa je vydatně poškrábaná mačkami. Prvních asi 250 metrů je celkem snadných, pak dorazíte ke žluté výstražné ceduli, že jako odteď bude peklo, ale obtížnost moc nenaroste, zato přibude množství drátů a borháků. Sestup normálkou, která už je tak přejištěná, že je to skoro ferata.

Lucknerhaus (1918 m) - chata Štrůdlhutte (2,5 h)
Štrůdlhutte (2.802 m) – nástup na hranu (1,5 h)

hrana (3h)

sestup na Erzherzog-Johann-Hütte (3.454 m, 1,5 h)

sestup na parkoviště 1,5 h

Nocleh : chata nebo v její blízkosti je spousta možností na stanování

Riziko : Na Štrůdlgratu jsou volné kameny, zvlášť když sejdete z cesty. Několik pěkných ploten může být zajímavějších, když namoknou nebo namrznou, ale jištění je dost.

Jak jsem tam šel já

Na Štrůdlgrat mě nalákaly dvě hezké mladé slečny, začalo to tedy slibně. Ovšem pokračování už bylo normální: na poslední chvíli si to slečny rozmyslely a jel jsem s nehezkým Martinem Číňanem. Cesta z Brna byla dlouhá, asi 8 hodin. Vyjeli jsme v 7 ráno přes Wien, Graz, Klagenfurt, Villach, Spittal, a Lienz, a pak na severozápad do hor do Kalsu. Na Lucknerhausu jsme se přebalili a byli pak příjemně překvapeni, že na chatu jsme došli za pouhou 1h 58 minut (no, poslední metry jsme teda běželi, abychom to stihli pod 2 hodinky). Chata je luxusní a rozhodně doporučuju si koupit polopenzi – nesnězitelné množství výborného jídla. Jen moučník mě zklamal, servírovali Tiramisu a ne štrůdl. Proč se to tedy jmenuje Štrůdlhutte?

Pohled z parkoviště nás ujistí, že tentokrát snad nezabloudíme.

Chata skutečně připomíná obří závin.

Přejezení a ošlehaní sluníčkem a větrem jsme spali krásně až do 4:45, v 5 byla bohatá snídaně a pak se celá chata seřadila do dvou štrůdlů: jeden na normálku a jeden na grat. My jsme se zařadili do patřičné skupiny a nasadili pomalé rozvážné tempo. Ostatní nás předbíhali, ale pak se potřebovali vyslíct, oblíct, vyčůrat, vydýchat, takže jsme se postupně dostali skoro na čelo pelotonu.

K nástupu na hranu se jde pohodlně po hladkém ledovci. Po pravé hraně vede normálka.

Pár lidí jsem předběhli i během nástupu na hranu, zejména maďarsky hovořící kolegy jsme nechtěli mít nad sebou – jsou přilby testované na pád Maďara?

První půlka gratu se jde buď po hřebenu, nebo mírně vlevo od něj. Stoupali jsme s Martinem zároveň a divili se, že i v chodeckém terénu jsou občas historické železné tyčky, případně borháky.

250 výškových metrů pod vrcholem nabírá grat na sklonu a začnou se vyskytovat místa, kde by se dalo mluvit i o lezení. Však je tam také žlutá výstražná cedule pravící: Expect major difficulties from here on!

I dále jsme s Martinem posupovali zároveň a pokud byl mezi nám borhák, někdy jsme ho cvakli. Pod jedním výšvihem jsem se kousli za čtverkou, která se poctivě jistila a nechtěla nás pustit před sebe, a strávili jsme zadumanou půlhodinu pozorováním postupu tohoto družstva výš. Pak jsme to nevydrželi a už bez ptaní jsme je předběhli.

Nahoře se občas vyskytují krásné plotničky, opět bohatě přezdobené borháky.

Poslední délka je už zase chodecká, i tak si ale dávejte pozor; 2 týdny před námi zde vyjeli dva kluci z Prahy se sněhovou plotnou. Celkem nám výstup od chaty na vršek trval 4h 30 minut, bez zdržování bychom to asi dali i pod 4 hodiny, na druhé straně je pravda, že jsme měli ideální podmínky: převážně suchá teplá skála.

Po normálce pak sejdete k prvnímu pivu u Erzherzog Johann Hutte za hodinku a půl a k autu na parkovišti za další 2 hoďky. Připadlo mi to jako taková pidihora, alespoň ve srovnání s tou poslední, na kterou jsem se snažil vylézt (Nanga Parbat).