Mont Fort

Převýšení : podle toho kam až vyjedete autem, min 1100 m z Chaux
Doba výstupu : 1 den
Minimální vybavení : mačky jsou asi potřeba, nevím jistě 

Výstup :
Výstup vede po sjezdovkách lyžarského centra Verbier. Křehčí povahy tedy budou rušeny dráty, sloupy, stanicemi lanovek a probagrovanými cestami. Na samotný Mont Fort vede také lanovka, která funguje jen v zimě pro sjezdaře (střediska Verbier a Nendaz). To, co je v zimě sjezdovka, se v létě ukáže býti ledovcem.
Autem projíždíme Verbier a snažíme se vyjet co nejvýše. Nejdříve jedeme směr Ruinette (přestupní stanice lanovky), od Ruinette lze jet ještě dále až k další lanovce le Chaux, odkud je již vidět vrcholek. Z Chaux se jde po turistické značce k cabane Mont Fort, dále pak na Col Gentianes a po ledovci na vrchol.

Chaux - sedlo Gentianes 1,5 h (cepr)
Gentianes - vrchol 1,5 h (zdatný turista)

Riziko : Z Gentianes musíte na vrchol po ledovci s občasnými trhlinami. Pokud jsou trhliny dobře viditelné, riziko není.
 

 Jak jsem to šel já
 

Na Mont Fort jsme šli začátkem září ve složení : já, Milan, Anička (13 let) a Kristýnka (14 let?). Dohodli jsme se na odjezdu v osm hodin, i když bych osobně radši vyjížděl dříve. V pátek večer mi ještě Milan volal, jestli bychom to nemohli posunout na půl devátou, že se holky potřebují vyspat. Celkem nerad jsem souhlasil, oplátkou mě Milan ubezpečil, že o půl deváté už budou nachystaní u auta a že v deset budeme vycházet na tůru. Když jsem u nich ráno o půl deváté zazvonil, dlouho se nic nedělo a pak vyšel Milan na balkón v pyžamu a řekl : "A próóóč? A cóóó? A to už je himbajs ráno?". Pozvali mne nahoru a zacpali mi raději pusu jogurtem, prý abych neměl sarkasticke poznámky! Holky se chvatně vypravovaly a Milan je pobízel slovy : "Dělejte dělejte, nebo tohle všechno bude na internetu!".  Tahle stránka začíná být pěknej bič. Už několikrát jsem si všiml, že se se mnou kamarádi při výstupu bojí mluvit, protože ví, že vše, co řeknou, bude použito proti nim a to navíc ve zveličené formě.

Nad cabane Mont Fort.

S Kristýnkou její věk pěkně tříská a tak si nabalila do batůžku šminky, sbírku citátů, módní doplňky, úhloměr a podobně. Po cestě nám pak vyprávěla různé šokující informace, které vyčetla z jakéhosi plátku jménem "Rýže digest" nebo tak nějak. Autem jsme stoupali do Verbier. Postupně jsme získávali rozhled na další a další hory ozářené sluníčkem a v autě vládla euforická nálada. Kristýnka dokonce přerušila práci na svém make upu ("Co kdyby tam nahoře byl nějaký horolezec s blonďatou bradkou - blonďatý bradky já prostě MILUJU!" vysvětlila nám). Vyjeli jsme až do 2240m (la Chaux), díky tomu, že jsme velkoryse přehlédli jeden malinký zákazík vjezdu. Vycházeli jsme od auta v jedenáct a Milan měl tendenci se mírně omlouvat za zdržení. Ujistil jsem ho, že jsem na zdržení byl připraven, neboť u ceprů je to normální, ale nezdálo se mi, že bych ho tím potěšil.

Anička pod sedlem Gentianes.

 

První část vystupu do sedla Gentianes byla na alpské poměry spíše nezajímavá, protože Verbier je jedno z největších lyžařských středisek a svah byl tudíž zbrázděn mnoha hnusnými probagrovanými cestami. Sluníčko z posledních sil bojovalo s mraky ("Slunce já prostě MILUJU!"). Do sedla ve výšce 2894m jsme došli asi za 1,5 hodiny a byli jsme hned několikrát překvapeni. Zaprvé otřesnými budovami stanic lanovek, jejichž architekt byl bezesporu nějakej Švýcar. Zadruhé tím, že od sedla výše se udrželo poctivých třicet centimetrů čerstvého mokrého sněhu a za třetí tím, že ze sedla na vrchol sice vede lanovka, ale žádná schůdná stezka, neboť celý svah je pokrytý ledovcem Glacier de Tortin s řadou trhlin. V zimě, kdy je na ledovci velká vrstva sněhu, se tam jistě vesele lyžuje, ovšem za situace, kdy čerstvý sníh o zcela nedostatečné nosnosti mohl maskovat některé trhliny, byl pohyb po ledovci riskantní.

Pohled z Gentianes.  1 - horská chata, která byla v provozu a k níž vede přes ledovec bezpečná trasa. 2 - tudy se asi chodí normálně 3 - naše trasa

Nejsnazší výstup, kde se daly tušit dokonce i nezřetelné stopy, vedl středem ledovce. Kvůli trhlinám jsme ji okamžitě zavrhli. Milan nám na rozmyšlenou rozdal jakési celozrnné tyčinky a za chvíli překvapeně řekl : "Hele, to je docela dobrý! Já myslel, že to zase bude zdravý." ...........zde jsem ošklivě pomlouval Vlastu, ale poté, co mi za to včera (5. 12. 2001) Svatý Mikuláš vyčinil, pomluvy vypouštím......... Kristýnka nás obohatila o několik tragických horolezeckých historek z Rýže digestu a tako psychicky vzpruženi jsme se rozhodli pokračovat. Na druhé straně ledovce stála otevřená chata, k níž vedla trasa označená tyčemi, projetá sněžným skůtrem. Přešli jsme tedy opatrně ve stopě skůtru na druhou stranu ledovce a při tom jsme na třech místech vytušili pod sněhem trhliny, všechny ovšem úzké jen několik centimetrů. Další půlhodinu se dalo bezpečně stoupat po suti podél ledovce. Závěrečné stoupání, kdy už jsme museli zpátky na sníh, tvořil k naší úlevě zcela jednolitý hladký povrch bez trhlin.

Kristýnka už tuší, že na vršku nebude ani noha,  natož horolezec s blonďatou bradkou .

Stejně jsme se raději drželi těsně při okraji sněhu podél skal. Sníh na ledu docela dobře držel a vlastně nám výstup umožnil. Myslím, že svah je tam příliš prudký na to, aby se po holém ledovci dalo vyjít nahoru bez maček. Celkem bez obtíží jsme vystoupali až k horní stanici lanovky a pak ještě kousek na vrchol. Holky toho měly docela dost, bylo tak -5 stupňů a počasí se postupně zhoršovalo. Přesto jsme měli dost slušný výhled. V sílícím větru byly holky čím dál promrzlejší, Kristýnka dokonce ani neotevřela své citáty. Asi si je schovávala jen pro blonďaté bradky, dva vědci jí nestáli za námahu. Při sestupu jsme dlouhý sněhový svah pochopitelně sjeli po zadku, což dalo holkám nezapomenutelný zážitek jednak z několikasetmetrové jízdy po ledovci a jednak ze zmrazeného pozadí. Kristýnka se nás vážně ptala, jestli po tom nebude neplodná. Ujistili jsme ji, že zmrazený vaječník naopak zůstane déle čerstvý a v dobré náladě jsme se vraceli k autu. Při přechodu ledovce zpět do sedla se Kristýnce podařilo šlápnout přesně na jednu z oněch tří zmíněných trhlin a zapadla do ní jednou nohou až po ten vaječník. Prostě máme zážitků nejmíň na tři víkendy. A to jsme ještě nešli na večeři do hospody, kde mají "normální bílý špagety a ne ty hnusný celozrnný", jak nás žádala Anička.

Tak jsem ty citáty táhla zbytečně.