Dent de Morcles

Převýšení : asi 1650 m z Ovronnaz, 1420 m z Garettes , 1120 z Eire
Doba výstupu : 1 den
Minimální vybavení : -

Výstup :
Dent de Morcles je celkem nevýrazná hora co se týče obtížnosti výstupu nebo okolní krajiny. Vše ovšem vynahrazuje báječným rozhledem z vrcholu na hlavní alpský hřeben. Skoro kolmé západní srázy spadající až k Rhoně vám umožňují letecký pohled na údolí. Poslední část výstupu začíná ze sedla Fenestral, k němu lze jít třemi způsoby:
1. Z Ovronnaz : Autem projíždíme Ovronnaz a držíme se stále rovně. Jedeme kolem spodní stanice lanovky, parkujeme na parkovišti kousek nad ní (cca 1300 m) anebo zkusíme vyjet ještě výš kam až to jde. Stoupáme vlevo od lanovky do sedýlka, kolem plesa a vlevo do sedla Fenestral k chatě.
2. Z Garettes : Autem do Fully, na čtvrté křižovatce od cedule Fully doleva, kolem kamenolomu a pak pořád nahoru na Eulo (místní píší Euloz). Kousek za Eulo odbočuje cesta BEZ ASFALTU doleva nahoru na Garettes. Cesta je docela slušná a jde po ní vyjet i normálním autem až do výšky 1550 m. Odtud po turistické stezce na Lacs de Fully a údolím zprava k chatě v Col de Fenestral.
3. Z l'Erié : z Eulo se jede rovně přes Chibo a pak nahoru. Asi 3km silnice za Chibem jsou svou strmostí životním zážitkem odvážného motoristy, který se sem pustí. Jakmile končí asfalt, sklon silničky se zmírňuje a máte vyhráno. Počítejte s tím, že 15 km od Rhony na parkoviště vás bude stát hodinu jízdy, kýbl nervů a půlku nádrže. Parkuje se v zhruba 1850 m. Od auta se jde spíše traversem doleva k Lacs de Fully.
Od chaty v sedle Fenestral je výstup značený jen občasnými mužíky, je dobré si předem ujasnit, na který z okolních vrcholků vlastně jdeme. U chaty najděte kámen se šipkou na D. de Morcles, abyste nezabloudili hned na začátku. Stezka od chaty vede nejdřív doleva na hřeben k vyvýšenině s křížkem (nejbližší kříž jasně viditelný od chaty) a pak v podstatě stále rovně směrem k vrcholu. Na vrchol se běžně chodí na lyžích (při pohledu ze sedla asi zprava), pokud se dostanete doleva až na hranu nad západní stěnu, můžete si najít výstup lehkými skalkami.

Ovronnaz - Fenestral 3h (cepr)
Garettes - Fenestral 2-2,5h (cepr)
Fenestral - vrchol 1,5 h (turista)

Riziko : není

Plánek oblasti:

Jak jsem to šel já :

1. pokus Někdy váhám, jestli na světě existuje blb se mnou srovnatelný. Blb je ještě málo výstižné, ale krásné slovenské označení kokot sem nemůžu kvůli nezletilým čtenářům napsat. První pokus o výšlap na Dent de Morcles na skialpinistických lyžích totiž skončil fiaskem srovnatelným s kupónovou privatizací Velkého Kormidelníka. Vyjeli jsme s Osinem jednu jarní sobotu správně nažhavení. Z auta jsme vyskakovali v Ovronnaz už v osm, popadli lyže a začali nasazovat pásy. "Kdepak mám ten druhej pás? Doufám, že jsem ho nenechal doma", říkám ještě zvesela. Ale ani podrobnější prohlídka pás neobjevila. Osin se na mne mlčky dívá a vidím, jak se přemáhá, aby mlčel. Znovu a znovu prohledávám batoh a kufr od auta a pořád nemůžu uvěřit, že bych si s sebou vzal jen jeden pás, ale je to tak. Osin se dlouho dívá k nebi a pak navrhuje řešení : první úsek půjde sám pěšky a já vyjedu lanovkou. Sejdeme se prý v nějakém výrazném sedle, jehož název ovšem Osin zapomněl. Nebudu tě, milý čtenáři, už dále nudit pro mne stále bolestivými detaily : prostě Osin čekal v úplně jiném sedle, než jsem si myslel, celé dopoledne jsem proto zmateně chodil, sjížděl a znovu lanovkou a vleky vyjížděl po okolí. Nejpalčivější chvíle byly, když jsem se snažil s jedním pásem vyškrabat se do jakéhosi sedýlka, kudy zrovna jak na potvoru vedla trasa skialpinistického závodu. Jedna lyže držela, druhá podkluzovala, pohyboval jsem se děsně pomalu stylem postřelený Meresjev, a kolem mne se míhali závodníci. Kristepane, proč jsi dal duši do berana.

Dent de Morcles od severozápadu, nebojte, výstup vede z druhé strany.

2, pokus S Jáňou jsme si trošku později pěšky prošlápli stopu z Ovronnaz do Col de Fenestral, ale k vrcholu jsme se už nevydali, jednak kvůli množství čerstvého sněhu, jednak kvůli pokročilé hodině a hlavně pak kvůli tomu, že mi nebylo jasné, která hora je vlastně ta správná. Ty fotky s krásným počasím jsou z tohoto výletu.

Jáňa a Blanc z Fenestralu.

3. pokus Když jednou v létě hlásili prolhanci krásne počasí, zorganizoval jsem další pokus o výšlap. Šli jsme ve složení : - já s Ondrou, - pan Tlustokoblih se svou družkou Zuzanem, - kamarád Milan, jeho dcerka Anička a jeho zeť, 66ti letý Zdeněk. Autem jsme vyjeli z Martigny po poměrně slušné cestě bez asfaltu až do Garettes. Prvních 500 m se šlape do příkrého kopce v lese a Zdeněk začal pochopitelně funět. Milan taky zaostával. Ukázalo se, že jeho žena sedí doma na telefonu, je strachy bez sebe a Milan jí musí po telefonu podávat přímý přenos z výletu. Nechápu proč, ale mám totiž mezi českou lausannskou komunitou coby horský vůdce velice špatné renomé. Po zdolání prvního svahu se před námi otevřela dolina s dvěma jezery "Lacs de Fully", alpskými loukami, krávami, turisty a hromadou křesťanských fundamentalistů. Pokračovali jsme podél prvního jezera, jenže Milan už dlouho netelefonoval a ztratil signál. Myslel jsem, že je to dobrá příležitost otravný mobl vypnout a strčit do kapsy, ale Milan nás místo toho opustil a vyrazil do okolních svahů signál hledat. Počkali jsem na něho za jezerem, pozorujíce křesťany, kteří šířili svou víru zpíváním nějaké rockové písně o Ježíši. Mimořádně přehnané bylo to, že si vzali na pomoc mikrofony, zesilovače a repráky, a zamořili celou dolinu svou amatérskou produkcí. Já jsem začínal být nervózní, protože už bylo půl dvanácté a vrchol byl stále v nedohlednu.

Zas ty kýče.

Když Milan dotelefonoval, pokračovali jsme dále. Značka na sedlo Fenestral záhy odbočila ze široké cesty do svahu doprava a po chvíli jsme zjistili, že Milan s námi nejde. Nejdřív jsme si mysleli, že zase někde honí signál - netušil jsem, že má takovou maniakální potřebu neustále telefonovat - anebo podlehl zpěvu a právě se nechává pokřtít. Čas běžel a Milan se neobjevoval, a tak jsem se dohodl se Zdeňkem, že se obětuje, zůstane na místě a pokusí se Milana najít, zatímco my budeme pokračovat. Po chvíli jsme došli na chatu v sedle Fenestral (2453 m), asi půl hodiny jsme tam obědvali a čekali a pak jsme se vydali k vrcholu. Anička měla obavy, že tatínek bude volat mamince, že jsme se ztratili. Byl by to skutečně vydařený rozhovor, představuju si ho takto : - Ahoj Vlasto - Milane!! Já tady umírám strachy! Už sedmnáct minut jsi mi nevolal! Co se děje? - No nic moc, právě jsem se ztratil, kazí se totiž počasí a v té mlze je nevidím. Tomáš s Aničkou šli asi někam nahoru, začínají tady být skály a sníh a taky fouká, no já ti zase zavolám!

Nad Col de Fenestral. V místě a se konal onen slavný sešup. Skalní pás nada lze přelézt kdekoliv, mužíci vedou podél levé hrany.

Zdeněk mezitím kdesi odchytil Milana a nasměroval ho správným směrem. Dorazili spolu na chatu asi 15 minut po našem odchodu. Uviděli nás na dálku ve svahu, Zdeněk zůstal na chatě a Milan, známý maratónec, se vydal nás poklusem stíhat. My jsme pokračovali svižným tempem podél kamenných mužíků, dosti řídce roztroušených. Uslyšeli jsme nějaké volání a viděli jsme, že se jakási osoba vydala za námi, ale protože si Milan dal na černé tričko bílou mikinu, netušili jsme, že je to on. Milan na nás tedy zoufale halekal a snažil se k nám přiblížit, my jsme stupňovali tempo a občas na něj zahalekali něco jako "Cos to za blba, že tady tak řveš!" Milanovi se posléze skutečně podařilo přiblížit natolik, že jsme ho s údivem rozpoznali. Společně jsme pak vystoupali až na vrchol, podél mužíků po levé straně svahu. Před vrcholkem byl výstup zpestřen několika skalkami, kde jsem si raději Aničku přivázal na provázek. Ta to velice nelibě nesla, protestovala, že je jako Alík a že mladší Ondra uvázaný není. Z očekávaného výhledu z vrcholu pak nebylo nic, protože celý den byly hory v mracích.

Milan se vydýchává po té, co nás konečně dohnal, Anička je zdrcena že nepoznala vlastního otce.

Na zpáteční cestě mne Milan požádal, jestli bych nenašel nějakou lehčí cestu dolů. Vědom si toho, že svahy na Dent de Morcles nejsou nikde opravdu prudké, vzali jsme to z vrcholu přímo směrem na Col de Fenestral. Skalní pás jsme překonali snadno, ale pak jsem s překvapením zjistil, že v místě, kde skála už mizela pod sněhem, je zaprvé mezi sněhem a skálou asi metrová odtátá díra, a zadruhé, že zledovatělý sníh za dírou je ještě hodně prudký. Milan byl trošku výš, a tak jsem se bleskově rozhodl, že ho postavím před hotovou věc : vzal jsem Aničku za ruku a společně jsme přeskočili díru, nohy nám okamžitě podjely, práskli jsme sebou na záda a sjeli asi 100 metrů dolů. Bylo to senzační. Zuzan nadšeně pištěl, pan Tlustokoblih zářil, Ondra se začal škrábat zpátky, aby si to sjel ještě jednou, jen Milan byl pobledlý a mumlal: "Kdyby to viděla Vlasta, tak by mně na fleku rozmáčkla jak ploštici". Pak mu ale otrnulo a rozhodl se, že poběží před námi zpět k chatě, protože usoudil, že Zdeněk na chatě je už nervózní. Nedal se zadržet a odběhl dopředu, ztratil chodník, seběhl špatným směrem do doliny, kde se zorientoval, otočil se a vyběhl zpět na chatu asi o 2 minuty před námi. Poměrně splašený člověk, ten Milan! A to ještě při návratu zapomněl na chatě batoh, takže si výběh nahoru zopakoval, a svůj výkon dokončil tím, že si už téměř u auta rozbil koleno, neboť ještě neměl dost a snažil se na příkrých srázech houbařit.

Pohled od chaty ze sedla Fenestral na zamrzlá jezera Lacs de Fully, kolem nichž se stoupá z Garettes. V pozadí Mont Blanc.

Fotky jsou od Jáňy a pana Tlustokobliha, díky.