Dent d'Oche

Velmi zábavný byl třetí výstup, na který jsem šel s Fíkem a Mirkem, neboť Mirek trpí patologickým strachem z výšek. My jsme mu nějak nedobře vysvětlili, že vrcholek je dosti skalnatý s řetězy a ostrými skalními hřebeny. Přesněji řečeno jsme mu to schválně zatajili. Mirek si prostě myslel, že obtížnost výstupu bude srovnatelná s výstupem Restaurace Erika - bazén na Kraví hoře. Když se Mirek pod horou podíval nahoru - mohl zatím vidět jen nevinné travnaté svahy - ptal se se smíchem, jestli pro něho mám lano. Mlčky jsem mu ukázal v ruksaku desetimetrovou užovku a Mirek poprvé zbledl. Myslel jsem si, že to vzdá 100 metrů pod chatou, kde začínají skály. Honza byl trochu před námi, začal stoupat do skalní průrvy a Mirek mi povídá: "Podívej kam ten blbec leze, jenom aby mi nahnal strach!" Když jsem mu vysvětloval, že tam opravdu vede cesta, Mirek dlouho nevěřil. Ale vylezl celkem bez problémů až na vrcholovou chatu, kde se před námi otevřel výhled na skalní stěnu a vrcholek. Když jsem viděl jeho pohled, uvázal jsem si ho na dračí smyčku a po druhém pohledu jsem uzel raději změnil na bezpečnější osmičkový. Mirek je hrdina, přešel celý hřeben, nemuseli jsme ho snášet, jak hrozil. Je fakt, že se mu třásla kolena tak, že jsem jeho nohy viděl chvílemi jen rozmazaně. Po dosažení bezpečného chodníku na půl hodiny zalehl a jeho potem zborcená zelená tvář jen velmi pomalu nabírala původní barvu. Ale mám dobrý pocit z toho, že jsme mu umožnili pokochat se tak krásným rozhledem.... Jenom nevím, jestli si ho Mirek pamatuje.