Riziko : po cestě přes ledovec a v první části stěny se
musí přecházet přes množství trhlin, zejména za teplého počasí je dobré
být stále navázaný.
Výstupová trasa ze sousedního Lagginhornu, foto Číňan.
Jak jsem to šel já
Převýšení : 922 m
Doba výstupu :1 den
Minimální vybavení : mačky, cepín, lano (kvůli
trhlinám)
Výstup :
Parkujeme u lanovky v Saas-Grundu (parkovné na den
5ChF).
Za výhodných 32 frantíků si koupíme zpáteční jízdenku na HohSaas a
vyjedeme první lanovkou. Skalnatá hora trochu nalevo je Lagginhorn,
zasněžená hora vpravo, na kterou už vidíme stoupat spoustu mravenců, je
Weissmies. Nejdříve jdeme po vybagrované cestě k ledovci Trift.
Přecházíme ledovec a kličkujeme mezi gigantickými trhlinami. Pak
stoupáme vzhůru k západnímu předvrcholu (3813 m) a neopouštíme
vyšlapaný chodníček, jinak v těch trhlinách a séracích zabloudíme.
Předvrchol mineme po naší pravé ruce a za chvíli už jsme nahoře.
Hohsaas (3101 m)- vrchol : 3h
Riziko : po cestě přes ledovec a v první části stěny se
musí přecházet přes množství trhlin, zejména za teplého počasí je dobré
být stále navázaný. Výstupová trasa ze sousedního Lagginhornu, foto Číňan. Jak jsem to šel já
| Výstup na Weissmies byla
pohoda sama. V družstvu jsem měl tentokrát Káťu a Milana, což je samo o
sobě záruka příjemné pohody a zároveň odhodlání a kvalitní výkonnosti.
Taková klidná síla. Káťa je vždy v dobré náladě, ve vkusném oděvu a
decentně vonící. Milana už moji věrní čtenáři dobře znají jako
kalokagathického muže, který běhá maratóny se stejnou lehkostí, s jakou
louská diferenciální rovnice a řeší ten hlavolam o chybějícím
dolaru;
prostě jak říká klasik: "hlava Havla, tělo Ramba". Ještě by se dalo
dodat "vousy Marxe". (kalokagathie = harmonický rozvoj a jednota krásy tělesné a ušlechtilosti duševní). |
|
| Chybějící výbavu jsme úspěšně povypůjčovali. Milan ještě na poslední chvíli volal, že nemá vhodný batoh, a tak jsem mu velkoryse půjčil svůj památeční, vlastnoručně šitý ještě za bolševiků, na který jsem mimořádně hrdý. Aniž jsem předtím někdy viděl šicí stroj, podařilo se mi hned napoprvé dílo, které daleko předčilo tehdejší profesionální výrobky, i když komsomolci ve vývojovém oddělení firmy Drutěva zajisté po 40 let překračovali plán. Milan batoh potěžkal, prohlédl, zeptal se mne, jedná-li se snad o vtip, a vzal si na výstup synkovu školní brašničku. Musím říct, že to byl jediný případ vzdoru v týmu, dále už byla má přirozená autorita akceptována a já na oplátku byl coby vedoucí výpravy přísný, ovšem spravedlivý. |
|
| Vyjeli jsme na minutu přesně ve 4.30 a protože nedošlo k žádnému zdržení, pod lanovkou jsme zastavili už v 6.30. Lanovka přes léto funguje od 7.30, takže jsme mohli přemítat, kterej trouba stanovil odjezd na tak zbytečně brzo. Lanovka je kabinková a jezdí nepřetržitě do čtvrt na pět. Stanice Hohsaas je nádherné místo, nad kterým se vypíná skalnatý Lagginhorn vlevo a zasněžený Weissmies vpravo, přes údolí je nad vámi hradba Mischabelu. |
|
| Od horní stanice lanovky se jde nejprve deset minutek po vybagrované cestě pro lyžaře směrem k ledovci. Ledovec Trift je doslova rozlámaný spoustou gigantických trhlin, mezi kterými se kličkuje první hodinku a dál výstup vede na první pohled dost odvážně ledovcovou stěnou směrem k západnímu předvrcholu. Weissmies je jedna z nejoblíbenějších čtyřtisícovek a tak prakticky vždycky najdete dobře prošlápnutou stopu, kterou ovšem není radno opouštět. Výstup není nebezpečný, mačky jsou ovšem nutné. |
|
|
Za další hodinku jsme vylezli až pod předvrchol, kde se sklon terénu zmírňuje a trhliny ani séraky se už nevyskytují. Na hřebenu nám pořádně foukalo a když jsem viděl, že Káťu poryv větru popostrčil z cestičky o metr směrem k převějím nad jižní stěnou, radši jsem si ji uvázal na provázek, i když technicky je závěr výstupu nejlehčí. Na vrcholu nám foukala určitě osmdesátka, ne-li víc. Cepíny nám na zápěstí vlály skoro vodorovně a kvůli zimě jsme se museli vzdát nádherného rozhledu už po čtvrt hodince. Jo, to nám to krásně vyšlo. |
|
Věčně voňavá Káťa.
Séraky a trhliny vás provázejí až do poloviny výstupu.
Existuje snad něco krásnějšího? (jedině snad ňadro...).
Výstup ledovcovou stěnou je zajímavý i celkem bezpečný.
Milan se svou školní brašničkou.
Ten přerostlý trpaslík vpravo je Milan, držící si brýle.
Nejpěknější pohled z vrcholu je směrem na západ.
Vítr udržoval cepín skoro vodorovně (na fotce mi fouká do zad).
