Výstup :
Pigne je pěkná hora slušné výšky, je jen trošku přelidněná. Je to jedna z nejnavštěvovanějších hor v Alpách, kvůli
snadnému výstupu i kvůli své poloze na hlavním hřebenu mezi Zermattem a
Francií, a tudíž bezvadnému rozhledu. Vedou na ni dvě velmi snadné
trasy, z Arolly přes cabanne de Vignette anebo od přehrady Dix přes
cabanne de Dix. Na Pigne se chodí nejčastěji na jaře na
skialpinistických lyžích, anebo pak v létě. Drsoni to z Arolly vyjdou
za
jeden den, normální je přespat na chatě. Trasa na chatu Vignette a
mapka
je tady. Z chaty nejprve jdete krátkým
traverzem pod jihovýchodní svahy Pigne, kterými stoupáme na vrcholek.
Myslím, že zabloudit zde nelze. Výška hory je taková, že musíte počítat
s aklimatizačními problémy.
Parkoviště v Arolle (1970m) - chata (3160 m) 3,5
hodiny, cepr, s použitím vleku převýšení cca 900 m a 3 hodiny
chata - vrchol 2,5 hodiny, turista
Nocleh : na chatě Vignettes, stany se dají
případně postavit u chaty nebo skoro kdekoli po cestě.
Riziko : Na vrcholku pozor na převěje nad severní
stěnou.
Jak jsem tam šel já
Jeden čtvrtek jsem popíjel s čerstvě
přisádrovaným zubem v Brně v hospodě s bývalými spolužáky. Úplnou
náhodou jsem tam narazil i na jakéhosi Lukáše, kterému jsem kdysi dělal
minišéfa. Prohodili jsme několik nezávazných slov o Alpách a
skialpinismu a já jsem mu s vírou, že se už neozve, nabídl, aby se teda
někdy ozval. O víkendu jsem cestoval zase domů na západ a už v úterý
jsem měl od Lukáše mejlíka, že o víkendu má čas a že by k nám
přijel.
To je pane akceschopnost! Odepsal jsem mu, že může, pokud se cítí být
fyzicky zdatným a obratem jsem dostal odpověď, že tedy vyjíždí, neboť
on
je chlapec z hor a o nějaké fyzičce mu nikdo nic nebude vykládat. Mám
sice rád sebevědomé lidi, ovšem toto prohlášení mi bolestivě připomnělo
blizny na Matterhornu. |
![]() Od parkoviště v Arolle je vidět vršek Pigne a kousek výstupové trasy. Nad sebou na skále uvidíte hnusnou betonovou boudu, kterou obejdete velkým obloukem zprava. |
Dále mne poprosil, jestli bych mu vypůjčil
výbavu. Trval na tom, aby lyže byly hodně krátké, tak 160 cm. Prý na
dlouhých neumí jezdit. Zajímalo by mne, jestli by takové výzvě někdo z
vás dokázal odolat? Já se o to ani nesnažil a vypůjčil jsem mu tedy ty
nejdelší lyže, co v půjčovně měly, myslím 195 cm. Počasí mělo být skvělé a tak jsem naplánoval velkorysý plán: v pátek zapíchnu hoknu v poledne a v šest už budeme na chatě Vignettes. V sobotu ráno místo rozcvičky vyběhneme za 2 hodinky na Pigne d'Arolla (650 m převýšení), sjedeme na čaj na chatu, pak vyjdeme na Eveque (600 m převýšení + troška lezení pro zpestření) a přes Col d'Eveque (cca 300m převýšení) dlouhým sjezdem po ledovci zpět do Arolly. |
![]() Pigne od severu, od konečné výhodného vleku. Chata je u hřebene, který se táhne od vrcholu Pigne doleva, a na snímku není vidět. Při výstupu Pigne obejdete zleva a vystoupíte na ni od jihovýchodu, tedy přesně z druhé strany. |
Jenže chlapec z hor už v pátek málem nedolezl na chatu, kam to ceprům trvá 3 hodinky. A to jsme si ještě vyjeli za 9 franků vlekem (jezdí se druhým talířkem odleva), abychom na chatu stíhali dojít včas. Na chatě pak naznačoval, že už to jako výlet stačilo, a ráno si stěžoval, že vůbec nespal, neb měl celou noc křeče v nohou! Tak nevím. Lukáš skutečně pochází z Jeseníků, ale buď tam už dlouho nebyl, anebo chůze přes náves do hospody nebo k pojízdné prodejně, byť v nadmořské výšce plných 450 m, přece jen člověka zcela nezocelí. |
|
Ráno jsme tedy vyrazili podle plánu na Pigne,
batohy jsme nechali u chaty. I tak nás předbíhaly slečny s plnou polní.
Lukáš chudák zkoušel ulovit nějaký kyslík a trpěl. Nad námi frčely
vrtulníky jeden za druhým a vozily na vrcholek nechutné cepry. Kousek
před vrškem říkám Lukášovi: "Hele, támhle už to je" a on potěšeně
povídá "Ajo, tak to si ještě stokrát řeknu, že jsem sem neměl jezdit, a
už tam budem!" |
|
Když jsme byli pár metrů pod hranou vrcholového
hřebínku, začal se nad nás snášet jeden vrtulník, a než jsme se nadáli,
zvířený sníh nás slušně zasypal. Vyklepávali jsme si sníh z bundy a
kalhot a přitom povídám třem ceprům, kteří vylezli z vrtulníku rovnou v
přeskáčích a se sjezdovkama: "Tak my sem lezem dva dny a vy si jen tak
přiletíte?" "No jo, ale my to máme o hodně dražší!" "Tak s náma pojďte
aspoň na vršek." "Jo, my půjdeme, ale musíme počkat na našeho guida."
"Na tohle potřebujete guida?" ukazuju na vršek vzdálený 50 metrů, na
který vede široká rovná placka. "Samozřejmě, chodit po horách bez guida
je nebezpečné!" |
|
Přilétá další várka ceprů.
Lukáš, chlapec z hor. Vlevo Matterhorn, vzadu Dent d'Herens a Monte
Rosa.
Fotky jsou od Lukáše, díky.
Komentáře
: